Židle na kolečkách aneb pradávná historie invalidního vozíku

Invalidní vozík je pomůcka, která osobám s pohybovým postižením umožňuje být stále mobilní. Ale i člověk bez handicapu občas potřebuje invalidní vozík. Je součástí našich životů. Jeho vývoj ke dnešní podobě prošel dlouhou cestu. Pojďme se společně podívat, jak trnitá cesta to od mýtických dob až do konce 19. století byla.

Byl řecký bůh invalidou na kolečkovém křesle?

První dochované záznamy se nalezly na území dnešní Číny kolem roku 1300 před n. l. a dokumentují zatím nejstarší spojení židle a kola.

Píše se 5. století před n. l. V antickém světě, v době kulturního i technického rozkvětu, to byl řecký bůh Triptolemos, který je zobrazován na konstrukci připomínající kolečkové křeslo. Kola jsou okřídlená. Vozík má ale i tlačné rukojeti, které slouží k pohonu vozíku v případě, že by křídla měla poruchu.

Adrenalinový zážitek pro choulostivé partie těla

V 15. století to byl Johannes de Fontana, známý také jako Giovanni Fontana, vynálezce “všeho druhu”, kdo roku 1420 zveřejnil koncept jednomístného čtyřkolového vozíku s poháněnou nápravou. Taháním za lano, které bylo napnuté mezi dvěma vřeteny, se měl jejich otáčivý pohyb přenést ozubeným kolem na osu přední nápravy. Tento vynález ale u veřejnosti nepochodil, možná i z toho důvodu, že se sedělo na vozíku obkročmo v blízkosti velkého ozubeného kola.

První král na kolečkovém křesle

V 16. století, na prahu náboženské reformace, se významným písmem do historie zapisuje španělský král Filip II, proslulý svou pedantskou povahou. Zanechal po sobě více jak 10 000 krátkých písemných vzkazů, kterými neustále úkoloval své okolí. Byl také velmi konzervativní. Nosil stále stejné ošacení, jedl stejné jídlo a při procházkách nikdy nevybočil ze své trasy. Stal se také prvním panovníkem, který na veřejnosti vystupoval s dioptrickými brýlemi. Na konci 16. století onemocněl bolestivou dnou, která ho po zbytek jeho života připoutala na lůžko nebo na židli. A právě tato židle přispěla výrazně do historie invalidního vozíku. Měla polohovatelné opěradlo, pevné područky a polohovatelné podpěrky na nohy. Konce nohou židle byly zakončeny malými otočnými kolečky a na předních kolech byly i mechanické brzdy. Tedy stejné prvky, které používáme dodnes.

První samostatný vozík

Na konci roku 1633 se nedaleko Norimberku narodil Stephan Farfler. Ve třech letech spadl z lavice tak nešťastně, že ochrnul na obě nohy. V roce 1655 sestrojil tříkolové vozidlo s převodovkou, které dvěma klikami poháněly přední kolo. Vozítkem se dalo i zatáčet. Díky těmto vlastnostem můžeme směle Farflerův vynález prohlásit za první samostatný vozík.

Jsou loukoťová kola lepším řešením?

Osmnácté století zahajuje před moderní věk lidstva. Ve výrobním procesu dochází k přechodu od ruční výroby k tovární strojní výrobě za pomoci nových druhů energie. Díky potřebě vyrábět rychlejší a lehčí vozidla nastal výrazný boom loukoťových kol. Pohyb se prováděl souměrným otáčením kol. Ovšem bylo však zapotřebí, aby se sladila rychlost otáčení obou kol. Vratkosti vozítka zabraňovalo malé otočné kolečko na zadní části konstrukce. Jediná nevýhoda vozíku spočívala v tom, že jezdec se musel chytat přímo okovaného povrchu kol. Ruce měl plné nečistot, které se na kola během cest nalepily. Dlaně plné kamínků a třísek ušpiněného invalidu rozhodně netěšily.

Konec třísek v rukách

Až teprve v první polovině 19. století byla neznámým vozíčkářem vynalezena hmatná obruč, kterou na dřevěná loukoťová kola nebyl problém připevnit. Brzy poté se objevila kola s drátěným výpletem. Ta však způsobovala, že při lehce těžším záběru zůstávala hmatná obruč silnějším jedincům v ruce. Až později došlo k vyřešení tohoto problému připevněním obruče přímo k ráfku. Ačkoliv se konstruktéři snažili vozíky a kočáry odpružit pomocí řemenů z dančí kůže, bylo cestování dosti nekomfortní.

Bibendum pomohl cyklistům i paraplegikům

Větší pohodlí při cestování měly přinést samotné celogumové pneumatiky, které se od roku 1889 daly i vyměnit a byly opatřeny ventilkem. Tuto novinku světu představil francouzský milovník cyklistiky, Édouard Michellin. Jeho pneumatiky se dokonce dostaly až na závod Praříž - Brest - Paříž. Už v roce 1890 využívalo tyto pneumatiky 10 000 cyklistů. Rychlý nárůst poptávky vedl k tomu, že se cena pneumatik dramaticky snížila. A to byla dobrá zpráva pro paraplegiky. Pneumatiky pomalu a jistě zamířily i na kolečková křesla.

Konečně pohodlí i na kolečkovém křesle

A jak vypadalo sezení na vozíku? Nepohodlně. Na sedáky a opěradla se používaly celoproutěné konstrukce. Ty ovšem některým hendikepovaným přinášely potíže v podobě dalších zdravotních problémů, například inkontinence. Až německý rodák žijící na Moravě, truhlář a návrhář nábytku, vyrobil rákosový výplet sedáku a opěradla. A pohodlné cestování bez vedlejších obtíží spatřilo světlo světa.

Pracovat může každý, kdo chce

Hledat pracovní uplatnění, pokud vás životem provází hendikep, se může jevit jako nadlidský výkon. Přesto existují společnosti, které vám podají pomocnou ruku. Proto neváhejte a vložte svůj životopis do naší databáze. A u toho číhejte na pokračování našeho pátrání po historii kolečkových křesel. Už brzy vám prozradíme, jak to s invalidním vozíkem bylo v průběhu dalšího století.