Řídit? To mě raději zabijte.

Amaxofobie - Že jste o této fobii ještě neslyšeli? Jedná se o fobii z řízení dopravního prostředku. A trpí jí podle výzkumů až 33% lidí po celém světě, takže zas až tak vzácnou nemocí není.

Co amaxofobie způsobuje?

U začínajícího řidiče s ještě “mokrým” řidičákem jde o nervozitu a nejistotu za volantem. Ví, že už vedle nich nesedí instruktor, a je vše na nich, nikdo v nebezpečí nezasáhne. Valná většina těchto začátečníků tento stav překoná praxí. Nejlepší je se tzv. rozjezdit v menším provozu. Ale přibližně 3% řidičů svůj strach nepřekonají a rozvine se u nich právě amaxofobie. Jejich strach je naprosto iracionální. 

Další skupinou amaxofobiků jsou pak řidiči zkušení, kterým se ale přihodila nějaká událost, která u nich vyvolala úzkost a strach. Většinou dopravní nehoda. 

A v neposlední řadě se může jednat o řidiče, který byl ale v pozici spolujezdce nebo jen svědka dopravní nehody apod.

Těmto stavům pak neprospívá ani kritika řidičova umění nebo narážky - obvykle u žen, že jsou horší řidiči.

Jak se amaxofobie projevuje?

Amaxofobik podvědomě myslí na hrůzu nahánějící scénáře. Jsou ve stresu, trpí úzkostí při usednutí za volant. Mají strach ze smrti ať již sebe nebo spolujezdce, účastníka silničního provozu a podobně.

Po usednutí za volant přijde záchvat paniky, pacientovi se hůře dýchá, má zrychlený tep a není schopen rozumného uvažování.

Pokud je amaxofobie opravdu těžká, může se stát, že dotyčný odmítne zcela cestovat, raději neopustí vlastní domov. Pak samozřejmě nastoupí sociální distanc a další problémy.

Jak amaxofobii překonat?

U lehčích případů bude stačit například návštěva autoškoly a domluvení kondičních jízd, aby postižený získal potřebnou sebedůvěru. Případně trpělivý kamarád, příbuzný a prázdná silnice na trénink.

U těžších forem je vhodné vyhledat psychologa, psychiatra nebo psychoterapeuta, který může zvážit vhodné terapie, nebo i léky. Někdy se využívá i hypnózy. 

Ve většině případů je terapie alespoň částečně účinná. Ale ne vždy se amaxofobii podaří překonat.

Setkali jste se někdy s někým takovým?  

Já se musím přiznat, že jsem jednu dobu byla typickým amaxofobikem. Při první jízdě v jiném autě než z autoškoly jsem dostatečně nezabrzdila a “vlítla” do křižovatky. Naštěstí prázdné. Ale pak se právě objevil strach. Dlouho jsem neřídila, po usednutí za volant jsem dostala téměř hysterický záchvat, že to nezvládnu. Jenže potřeba se rychle dostávat z místa na místo mě přinutila pořídit si alespoň skútr, na který vám stačí řidičák na auto. Ale v dešti to nebylo ono. Navíc skútr pořád zlobil a byl porouchaný. Nezbylo než pořídit si auto. Přivezl ho tchán, měla jsem strach, že auto nedovezu vcelku. A z amaxofobie mi pomohl trpělivý manžel, s mým mini autíčkem značky Fiat 500 mě bral ze začátku na polní cestu, pak do menší zástavby. A jak jsem si víc a víc věřila, tak jsem začala jezdit všude.

A dneska? Nechápu, že jsem neřídila. Je to i skvělý relax na nervy.