Nemohu pracovat, bojím se

Když vám někdo řekne podobnou větu, nejspíš si pomyslíte něco o nemakačenkovi a protočíte oči v sloup. Víte ale, že existuje skutečně fobie, která brání člověku plnohodnotně vykonávat zaměstnání? Ergofobie je strach z práce. Není to nemoc. „Jen“ psychicky velmi náročný stav, kdy emoce i tělo ovládá strach a úzkost. Naštěstí jako i u jiných fobií lze úzkostné stavy spojené s prací úspěšně léčit.

Co je fobie?

Fobie je silný, až chorobný strach nebo úzkost z čehokoliv. Z předmětů, lidí, situací, pocitů. Strach je sám o sobě v přiměřené míře zcela v pořádku. Budí v našem těle ochranné mechanismy a pomáhá nám vyrovnávat se s nebezpečnými situacemi. Jakmile strach přeroste do obřích rozměrů nebo se promění v dlouhotrvající úzkost, stává se pro naše tělo přítěží. Zcela nás ovládne. Vybičuje naše tělo i emoce na maximum a zabrání nám v běžném fungování.

Protože mít strach můžeme mít opravdu z čehokoliv a kohokoliv, rozlišujeme stovky, možná i tisíce různých fobií. Ne všechny mají svůj vlastní název. Mezi nejznámější fobie patří:

• Sociální fobie (strach z lidí)
• Agorafobie (strach z otevřených prostranství)
• Klaustrofobie (strach z uzavřených prostorů)
• Arachnofobie (strach z pavouků)
• Hematofobie (strach z krve)
• Xenofobie (strach z lidí odlišné kultury nebo etnika)
• Zoofobie (strach ze zvířat)

Kdo panický neustupující strach nezažil, těžko se dokáže do pocitů člověka s fobií vžít. A některé druhy fobií nám mohou připadat až úsměvné. Což v případě, že postihnou právě nás opravdu nejsou. Mezi netypické fobie patří například:

• Peladofobie (strach z plešatých lidí)
• Mageirocophobie (strach z vaření)
• Hipopotomonstroseskvipedaliofobie (strach z dlouhých slov)
• Akustofobie (strach z mraků)
• Katotrofobie (strach ze zrcadel)
• Rabdofobie (strach z rákosky nebo kouzelnické hůlky)
• Pentheraphobie (strach z tchyně)

Ergofobie, strach z práce

Jednou z trochu zvláštních fobií je ergofobie, strach z práce, z vykonávání určité pracovní činnosti, která vyžaduje ovládat nějaké dovednosti, mít znalosti a soustředit se na ni dlouhodobě.

Respekt, obava nebo strach z práce může přepadnout každého z nás. Většinou takové pocity zažíváme v momentě, kdy nás čeká nějaký důležitý pracovní úkol nebo schůzka. Ergofobův strach ovšem přerůstá v trvalou úzkost, až hrůzu. Jeho děs z představy vykonávání práce je velmi silná emoce, která se projeví i fyzicky. Při ataku strachu se začne potit, zažívá návaly horkosti nebo zimnice, buší mu srdce, má zrychlený puls, cítí nevolnost, může se mu špatně dýchat, má sucho v ústech a pocit na omdlení, chvěje se, třesou se mu ruce, tváře červenají, hlava třeští a celkově se cítí oslabený, má pocit, že je v ohrožení života.

Proč se bojí práce, kde se jeho fobie vzala?

U ergofobie můžeme hovořit o nástupu fobie získané zkušeností. Negativním zážitkem spojeným s výkonem práce. Často se tento nekontrolovatelný strach z nějaké činnosti dostavuje třeba po pracovním úrazu. Fobii z práce mohou mít i lidé, kteří často nedobrovolně střídají zaměstnání. Několik prožitých výpovědí naladí mysl do pesimistického očekávání dalšího neúspěchu a propuštění.

Příčina ergofobie je ovšem u většiny postižených lidí zcela iracionální.  Ergofob, který se bojí práce všeobecně má nízké sebevědomí, děsí se ani ne tak práce samotné, ale svého selhání. V hlavě mu víří představy zmaru, špatně odvedeného výkonu, který po něm bude muset být opraven nebo předělán. Ani ho nenapadne, že by mohl uspět, jeho vizí je pouze zklamání, ponížení a zesměšnění se před kolegy, naprostá ztráta sebeúcty a důvěry ostatních lidí. Jeho vnímání práce je vždy spojeno jen s negativními emocemi.

Jak vyzrát na fobii?

Je jasné, že pobyt v zaměstnání je pro ergofoba stresující záležitostí. Pod tíhou úzkosti není schopen svou profesi vykonávat dostatečně rychle a kvalitně, tak jako jeho kolegové. Potvrzují se jeho obavy o selhání a točí se v kruhu, ze kterého se těžce vystupuje. Ani dobře míněné rady a pochopení spolupracovníků dost často tíži jeho břemene neulehčí. Možná ho napadne vyzkoušet práci z domu. Jenže i tady zjistí, že pracovat sice sám a bez přímého dozoru má svá úskalí a může snadno pochybit. Kolotoč strachu se roztáčí nanovo.

Jak vyzrát na fobii? Nepoddávat se jí. První krokem v boji proti jakékoliv fobii je to, že si svůj strach uvědomíme a přijmeme ho. A začneme pracovat na jeho eliminaci. Sami doma zvládneme povzbuzovat sebevědomí. Jak? Třeba doplňováním vzděláním, trénováním zručnosti a dovedností, které ke své práci potřebujeme.

Vyhnat strach z duše nebo ho alespoň usměrnit do patřičných mezí pomůže psycholog. S fobiemi zkušený terapeut pracuje různými metodami. Kognitivně behaviorální terapie učí člověka samostatnosti. Spolu s terapeutem se pacient probírá stresujícími situacemi a učí se v nich orientovat a zvládat je bez obav. Na fobie je často aplikována i expoziční terapie. Během těchto schůzek je člověk vystavován stresovým situacím, které jeho fobii živí. Nejde jen o představy, ale s terapeutem po boku zažívá reálný okamžik svých panických atak.

Bojovat se strachem pomáhají i medikamenty. Lékař může předepsat léky snižující úzkost. Někdy v kombinaci s antidepresivy.

Jak jste na tom s fobiemi vy? Nahání vám něco neúměrný strach? Nebo se vám naštěstí úzkosti vyhýbají? Podělte se s námi o své zkušenosti a inspirujte ostatní, jak se svými panickými stavy bojujete vy.