Nebojme se pracovat s rakovinou. Spolu to zvládneme!

Když člověk vidí nebo slyší slovo “rakovina”, polekaně sebou trhne. Často se raději balí do jemnějšího označení “onkologické onemocnění”. Narozdíl od jiných zdravotních hendikepů je někdy zbytečně tabuizované a rozpaky budí i v práci. Zaměstnavatelé mívají pochybnosti. Kolegové neví, jak se tvářit. Zaměstnanec si po zjištění diagnózy dělá starost, jak vše zvládne. Přestaňme se bát a snažme se vše vzájemně usnadnit a vyjít si vstříc. Vydali jsme se bourat zbytečné předsudky a vyzjistit, jak v pořádku skloubit onkologické onemocnění a zaměstnání, od milé dámy Šárky Slavíkové ze spolku Amelie, který již léta podává pomocnou ruku onkologicky nemocným a jejich blízkým formou psychologické podpory a sociálního poradenství.


Než se pustíme do tématu zaměstnávání onkologicky nemocných, povězte, Šárko - jak vlastně přišel na svět spolek Amelie a co přesně stálo za nápadem jej založit?

Amelii založila v roce 2006 v průběhu vlastní onkologické nemoci Pavla Tichá. Během léčby řešila různé související komplikace v osobním životě a v nemocnici nebyl k dispozici žádný psycholog, který by se jí více věnoval. Vždy tu byl někdo, kdo se věnoval dětem a seniorům, chybělo cílení na dospělé pacienty. Aby také měli k dispozici terapeuta, který je podpoří a také někoho, kdo jim poradí s finanční situací, s paragrafy (léčba bývá i zkouškou partnerským vztahů, někteří lidé se rozvádí, řeší potíže se svěřením dětí do péče během nebo po onkologické léčbě, apod.) a také s návratem do práce - Amelie pořádá mimo mnoho dalších akcí i skupinové aktivity Vracím se do práce - informace o práci pro OZP, možnost postavit se na vlastní nohy formou OSVČ, pomoc se sestavením životopisu atd.

 
Proč název Amelie a co znamenají tulipány v jejím logu?

Inspirací k názvu byl mimo jiné i film Amélie z Montmartru, ve kterém ústřední postava pomáhá lidem. Tulipány jsou v logu od začátku, znázorňují naději. Logo vymyslela malířka Inka Jamrichová (kamarádka zakladatelky). Právě teď v březnu probíhá tulipánový měsíc na podporu aktivit pro onkologicky nemocné. Děti ze škol a školek malují a vyrábí květinovou výzdobu do nemocnic, pořádají se různé zajímavé akce a lze zaslat dárcovskou sms nebo si koupit benefiční kytice, kterými mohou lidé udělat komukoli radost a zároveň podpořit bezplatné služby Amelie pro nemocné a jejich blízké.

Když se vrátíme k vašim zkušenostem s tím, co zažívají lidé, se kterými se setkáváte - jak je to tedy s prací během onkologické léčby a po ní?

Mnoho lidí chce pracovat i během léčby, aby nemuseli na svou nemoc myslet doma, mezi 4 stěnami. Zaměstnavatelé se často diagnózy svých zaměstnanců zaleknou, ale v oblasti práce je situace daleko snazší, než například u infarktu, který může kohokoli náhle postihnout přímo na pracovišti, tedy je vše náhlé a může i na místě zemřít. U onkologicky nemocných se ale léčba a vyšetření plánují nějaký čas dopředu, takže si může zaměstnavatel vše v klidu předem promyslet a domluvit se se zaměstnancem, jak léčbu a práci sladit, kdy a co je možné dělat i z domova...

Často se ale také stává, že po onkologické léčbě zaměstnanci sami chtějí změnit zaměstnání, ve kterém pracovali před léčbou - člověk, kterému zjistí onkologické onemocnění, začne hodně bilancovat a přehodnotí předchozí, leckdy hektický život. Nadměrný stres v práci bývá jedním z hlavních spouštěčů onemocnění. Hodně riziková jsou např. zaměstnání ve středním managementu - tam bývá na člověka kladen tlak shora i zdola. Po nemoci pak mnoho lidí hledá uplatnění v neziskovkách. Peníze už pro ně nejsou prioritou, především jim jde o smysluplnost práce, předat své zkušenosti a pomoc dalším. Obvykle ale nechtějí hledat práci na chráněném pracovním trhu - necítí se být zdravotně postižení...jen nemocní. Soustředí se tedy spíše na volný trh práce - tam ale bohužel většinou neberou takové ohledy při pohovorech a poté v práci, které by pro lidi po onkologické léčbě byly na místě.

 
Jaká jsou specifika pro práci lidí při nebo po onkologické léčbě, jak jim mohou zaměstnavatelé vyjít vstříc?

Většinu času v průběhu léčby zvládají lidé práci bez větších změn. Po léčbě na ně ale vše dolehne a tělo potřebuje regenerovat. Hlavním problémem tedy bývá únava, vyčerpání, útlum. V Amelii pomáháme lidem vyzkoušet si, co brzy po léčbě zvládnou. Mohou si tak ještě před návratem do práce potrénovat např. ranní vstávání, několik hodin aktivity vkuse - chodí na různé semináře, kurzy… Varuji je ale před tím, aby pracovali hned na plný úvazek. Často tak lidé “přepálí start” a úplně se těmi nároky na svůj výkon fyzicky vyřídí. Často se stává, že zaměstnanci po onkologické léčbě přijdou po práci domů, potřebují si ihned lehnout a 2 hodiny tvrdě prospí. V noci se jim pak někdy spí hůře a pak se jim těžko vstává. Jsou vhodné flexibilní úvazky, častější přestávky, volnější režim. Úvazek zvyšovat postupně, pozvolna přidávat.

Kombinace chemoterapie a narkózy při operaci je obrovská zátěž na mozek. Mohou se pak vyskytnout potíže s krátkodobou pamětí a se soustředěním na více věcí najednou. Z tohoto důvodu (+ té zvýšené rizikovosti nákazy virovými onemocněními) nejsou příliš vhodné open officy. Tam bývá veliký ruch a oni potřebují mít na práci klid. Například účetnictví mohou dělat z domova, ne aby na ně 5 lidí v kanceláři naráz mluvilo a něco chtělo.

Lymfedémy po vyndání uzlin při rakovině prsu mohou způsobit tzv. “sloní ruce” (nateklé) - nemohou zvedat těžké věci. U některých typů onemocnění je třeba měnit polohy - není dobré příliš dlouho sedět nebo stát, není pro ně tedy vhodná práce např. v samoobsluze za kasou nebo zapisovatel u soudu, kde musí sedět x hodin vkuse, průvodci… Obecně nejsou vhodné pozice, kde je vysoká míra stresu nebo fyzické zátěže a plné úvazky v prvních měsících po léčbě.

 
A které pracovní pozice naopak pro lidi během nebo po onkologické léčbě vhodné jsou?

Vhodná práce pro zaměstnance s tímto typem zdravotního hendikepu jsou běžné kancelářské pozice či práce na recepci, kde se mohou čas od času v případě potřeby protáhnout, účetní, učitelé (tam je i dobrá zastupitelnost - zaskočí kolega, hodina se nahradí jindy…), překlady z a do cizích jazyků, zdravotní sestry v ordinacích lékařů (ne 12 hod. a noční směny, ale v nemocnicích by bylo dobré přijmout 2 zdravotní sestry s nějakým ze zdravotních hendikepů, které by mohly sdílet 1 pracovní místo - tedy obě by dělaly na poloviční úvazek, prostřídaly by se a pomohlo by to hned 2 OZP naráz). I řidiči jsou OK (jen v MHD je problém se zastávkami na čůrání).

Jaké obavy mohou firmy při zaměstnávání onkologicky nemocných mít a jak je odbourat?

Někdy slýcháme, že zaměstnavatelům se nechce onkologicky nemocné pacienty zaměstnávat, protože to naruší atmosféru v týmu. Že pro lidi je depresivní, dívat se na kolegu v léčbě, jak hubne, ztrácí vlasy, zkrátka je na něm probíhající léčba a její následky vidět. Většinou je to ale tak, že to týmového ducha naopak posílí - lidé jsou k sobě vstřícnější, solidární, více si pomáhají, jsou k sobě tolerantnější, i jsou pak trochu odolnější při řešení náročnějších situací v rámci komunikace a řešení pracovních úkolů.

Také se překvapivě objevuje předsudek, že by rakovina mohla být nakažlivá nebo že může být člověk po ozařování toxický. Obojí je nesmysl. Zhruba půl roku po léčbě lidem bývá špatně, než se vyplaví toxicita z těla z chemoterapií. Ale ta je jen vnitřní. Co se týče ozařování, je přesně zacílené a v konkrétních dávkách. Tedy je zde velmi malý dosah, jen vyloženě při hodně úzkém kontaktu, objímání, ale nijak nebezpečné. To si více záření užijeme na rentgenu několikrát ročně při běžné prohlídce u zubaře. Ale určitě není člověk během léčby žádným rizikem pro pracovní kolektiv. To spíše naopak - část pacientů v 1. roce po léčbě může mít sníženou imunitu - chřipkové epidemie jsou pak problém a je lepší pracovat z domova.

Výhody zaměstnávání lidí během i po onkologické léčbě jsou podobné, jako i u ostatních zaměstnanců s nějakým zdravotním handicapem - jsou motivovaní, vděční za možnost seberealizace, pracovití, mají elán a nadšení, bývají inovátoři - přináší nové nápady, chtějí se učit, jsou ochotní pomoci.

I my velmi děkujeme Šárce za pomoc s nahlédnutím do světa onkologicky nemocných a doufáme, že náš společný rozhovor pomůže mnoha zaměstnavatelům v rozhodnutí být v náboru OZP aktivnější, dát této skupině lidí možnost uplatnit se v jejich firmě, ohleduplněji vnímat potřeby zaměstnanců a ochotně jim přizpůsobovat pracovní prostředí. A že lidem s jakýmkoli zdravotním hendikepem dodáme odvahu čelit otázkám spojeným se zaměstnáním. Pokud jste v podobné situaci, neváhejte si zdarma zaregistrovat životopis na náš pracovní portál. Budeme držet palce, abyste našli zaměstnání, které vám bude vyhovovat v jakékoli životní situaci.