Komunikovat s pacientem s demencí je čím dál složitější s tím, jak postupuje nemoc. Pečující proto může získávat pocit bezmoci či vzteku.
U pacientů s demencí nestačí jen vnímat slova, je důležité se snažit porozumět i neverbálním signálům. Vnímejte výraz obličeje, pozici těla i celkové reakce.
Když si budete těchto reakcí všímat, přijdete na to, že určité signály mají vždy stejný význam.
Při řeči nemocnému ukazujte například z okna, pokud se bavíte o počasí. Když připravujete kávu dejte mu přivonět. Stiskněte nemocnému ruku při vyprávění apod.
Při demenci dochází i k zhoršení sluchového a zrakového vjemu. Nemocný sice slyší, že na něj mluvíte, ale slova mu nedávají smysl. To může způsobit jak demence tak třeba zhoršený sluch. Proto je důležité kontrolovat jak dobře nemocný vidí a slyší.
Nemocní s demencí potřebují trošku pomoci pro jasné zrakové vjemy. Zajistěte v místnosti dostatek dobrého světla a v noci nemocného podpořte například nočním osvětlením.
Pro nemocného může být obtížné vnímat třeba modrý hrnek na modrém ubrusu. Zkuste proto použít kontrastní barvu. Ale dávejte pozor na vzory, vzor na ubrusu může způsobit, že nemocný předmět vůbec nepozná, a pro změnu vzor na jídelní soupravě bude považovat za jídlo, které se nedá sníst a bude ho to rozčilovat a odrazovat od jídla.
Pokud nemocný má používat brýle a neustále na ně zapomíná nebo je nemůže najít, zkuste mu pořídit šňůrku na krk. Kontrolujte také čistotu skel. Můžete také použít lupu se světlem apod.
Pokud jste všechno vyzkoušeli a máte přesto pocit, že nemocný nevidí dobře, navštivte lékaře. Jen on dokáže posoudit, zda-li za to může demence nebo špatný zrak.
S nemocným mluvte na tichém místě, hluk může zhoršovat komunikaci
Kontrolujte, že nemocný má naslouchátko, pokud ho potřebuje, a že v něm jsou funkční baterie.
Snažte se nemocného pochopit a usnadnit mu komunikaci. Nezahlcujte ho informacemi a bavte se vždy jen o jedné věci. Mluvte jednoduše, ale s respektem a mluvte dostatečně nahlas, ale nekřičte.
Snažte se také, aby vás na nemocného nebylo moc. Pokud s nemocným bude mluvit více lidí najednou, nemusí stíhat komunikaci. Je lepší se například u nemocného prostřídat, tak aby mohl věnovat plnou pozornost jedné osobě.