Každý občan ČR je dárcem orgánů a možná o tom ani neví

Česko je jednou ze zemí, kde je nejvíce dárců orgánů.

Ptáte se jak je to možné?

Jednoduše. V České republice je totiž v zákoně zakotveno, že po smrti, je dárcem orgánů každý automaticky.

Co když s darováním nesouhlasím?

Pokud se občan rozhodne, že darovat orgány po smrti nechce, musí za svého života vyjádřit svůj nesouhlas u Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. 

Nesouhlas je často vyjadřování kvůli psychickému bloku, nebo např. z náboženského důvodu.

Jelikož přístup do registru mají jen vybraní a schválení pracovníci zdravotnických zařízení provádějící odběry tkání a orgánů za účelem transplantací, poslední známý údaj o počtu registrovaných osob máme z roku 2018 od tehdejšího náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymuly, a to byl počet necelých 1500 osob.

Odmítnout dárcovství je možné i pouhým prohlášením před lékaři, kteří vás např. po nehodě ošetřují. U osob mladších 18 let a lidí zbavených svéprávnosti může tento nesouhlas vyjádřit i zákonný zástupce. Dárcem se nesmí stát ani osoba, u které nebyla prokázána totožnost.

Pro odběr orgánu je nutné prokázat smrt

Aby bylo možné orgán posmrtně odebrat je nutné prokázat smrt pacienta. Je nutné prokázat mozkovou smrt. Tu je nutné velice přesně a podle přísných pravidel vyšetřit a potvrdit. Potvrzení provádí dva na sobě nezávislí lékaři, kteří se neúčastní transplantace nebo odběru orgánů. A nesmí být ani ošetřujícím lékařem pacienta.

Kdo je vhodným kandidátem na dárcovství po smrti?

Ještě než se přistoupí k ověření vhodnosti orgánů na transplantaci, musí transplantační centrum ověřit, jestli pacient není v Národním registru evidován jako nesouhlasící s dárcovstvím.

Pokud je to v pořádku, ověří se zdravotní stav dárce. Nesmí u něj být riziko, které by ohrozilo příjemce orgánu. Vadí tedy žloutenka, AIDS, některé druhy rakoviny, tuberkulóza nebo nezastavitelná sepse.

Věk dárce ale nehraje roli, neexistuje žádná věková hranice pro dárcovství.

Chci darovat orgán za svého života

Dárcem může být osoba i během svého života, ale smí darovat jen ty orgány, které lze postrádat bez ohrožení na životě nebo zdraví. 

Proto za života je možné darovat jen jednu ledvinu, nebo jaterní štěp - max. polovinu jater.

Pokud se k tomu člověk rozhodne, je nutné velice důkladné vyšetření zdravotního stavu a k tomu konzultace s psychiatrem.

Po odběru orgánu je pak dárce doživotně sledovaný ve zdravotním zařízení.