Historie očkování

Nejstarší dochovaný důkaz o očkování pochází ze 17. století z Asie. V jistých podobách se ale mohlo provádět již před naším letopočtem.

První očkování

První “moderní” očkování objevil britský lékař Edward Jenner, který zjistil, že pokud lidé prodělají onemocnění kravskými neštovicemi neonemocní již pravými. Svoji teorii vyzkoušel na osmiletém chlapci, kterému naočkoval kravské neštovice. Když ho chtěl poté nakazit pravými neštovicemi, tak nemoc u dítěte nevypukla.

Slovo vakcinace tak vzniklo díky latinskému názvu pro krávu - vacca.

Na začátku 19. století se proti neštovicím začalo očkovat i v České republice.

Vakcíny později vylepšil v druhé polovině 19. století Louis Pasteur.

Druhy vakcín

• Živé oslabené vakcíny (atenuované) - obsahují upravené živé bakterie či viry. Jedná se o nejstarší typ vakcíny. Př. vakcína proti obrně, TBC.
• Usmrcené (inaktivované) vakcíny - obsahují čištěnou suspenzi usmrcených virů či bakterií, které nevyvolávají nemoc. Př. očkování proti klíšťové encefalitidě.
• Anatoxiny - mohou vyvolat reakci organismu, ale neškodí a podněcují tvorbu protilátek. Př. vakcína proti tetanu.
• Subjednotkové a štěpené vakcíny - očkovací látky vzniklé rozložením viru na menší částice jejich čištěním a koncentrací. Př. vakcína proti chřipce.
• Polysacharidové vakcíny - vyrábí se  koncentrací účinné složky, povrchového polysacharidu bakterie. Př. očkování proti meningokoku.
• Rekombinované vakcíny - moderní  vakcíny. Jsou připravovány zavedením genů kódujících tvorbu částic vakcíny do kvasinek, bakterií nebo tkáňových kultur, které pak samy produkují tyto částice, potřebné pro vznik imunity. Př. očkování proti Papilomavirové nákaze.

Zvláštním druhem, který se zatím nepoužívá je vakcína chemická. Vzniká chemickou syntézou účinných látek. Výhodou je biologická čistota, nízké výrobní náklady. Ale jedná se zatím jen o experiment.

Názory na vakcíny

I přes jasný přínos očkování, díky kterému se například podařilo vymýtit dětskou obrnu, plané neštovice nebo záškrt. Existuje spoustu přívrženců, hlavně z řad maminek, které s očkováním nesouhlasí. Důvodem je obava o nadměrnou zátěž imunitního systému dítěte, a případné nežádoucí účinky. Lékařsky vyvrácené ale velmi časté tvrzení je, že očkování způsobuje výskyt autismu.

Mezi vyskytující vedlejší účinky očkování patří obvykle mírně zvýšená teplota, bolest a zarudnutí místa vpichu či únava. Méně často je to pak horečka, ve vzácných případech se může objevit závažná alergická reakce. Pacientům s alergiemi a těm, kteří již vážnější reakci na očkování měli v minulosti, se přikládá zvláštní obezřetnost.